Čtení?! Jasně! Sfumatem!!!
Znáte to: „Blbý čtení! Nechci číst! To je nuda… . K čemu mi to bude?!“
A pak spousta nepohody, přemlouvání a dospěláckých rad a argumentů, proč je čtení důležité, báječné, nutné pro život a vůbec.
A když nejde o čtení, tři odpoledne v týdnu dokáže spolehlivě zničit úkol ze psaní.
Někteří z nás rodičů nad situací mávnou rukou, někdo se vzteká nebo pláče spolu s dítětem, a někdo si sedne a s hlavou v dlaních přemýšlí, kam se ztratila radost z prvního přečteného písmenka a z prvních pokusů o podpis na výkres ze školky?! A před námi sedí uzlíček nervů…
Na jednu učitelku a matku prvňáka v jednom, tedy na mě, už toho bylo moc. To věčné klopýtání mezi „m, a ma“, nebo „E ma“ nebo „em a em a“. A co to tedy vlastně jako znamená, to přece nedává smysl?!
A to byl konec, takhle to nejde a nepůjde.
Hledala jsem, hledala a našla… Sfumato. Divné slovo a divná metoda, slýchala jsem. Divná není, je jiná. A funguje.
Sfumato je:
když si každou novou hlásku zavoláme, zašeptáme, a tak dlouho převalujeme na jazyku, až ji vyslovujeme jako z partesu.
když se učíme slyšet, jak hláska zní a umíme ji odhalit, i když se nám schová ve slovech známých i neznámých.
když cítíme hlásky v těle, protože jsme si je všechny odehráli ve společném divadle.
a když známe písmen víc, navlékáme je postupně za sebou a bez chyby jako korále. Nejdřív jen dvě, pak tři a čtyři, a pak už to jde samo.
když rozumíme tomu, co čteme. Od prvních písmenkových spojení, krátkých slov až po dramatické texty v Neobyčejném slabikáři.
když děti nebolí ruka ze psaní a nebojí se diktátů.
když všechno, ale opravdu všechno, realizujeme pomalu. A to proto, abychom se mohli rozeběhnout po řádcích a stránkách teprve když jsme si jistí. Když se nepletou písmena, která vypadají stejně, jen mají jednou nožičku dolů místo nahoru a bříško jednou doleva a pak doprava. A to je potom úprk a sprint! A bez klopýtání.
KDYŽ MÁME SPOLEČNOU RADOST Z PODAŘENÉHO DÍLA.
Hledala jsem metodu, která povede děti k porozumění textu, protože to je přece cíl čtecího procesu. Znát písmena a umět je napsat je „jen“ prostředek. Písmena jsou jako klíče, která otvírají svět slov a vět. Klíče používáme samozřejmě, nepřemýšlíme, kde je zámek ani jak se otevírá. Prostě si odemkneme a vejdeme. Písmena, která používáme se stejnou samozřejmostí nám můžou odemknout smysl slov a vět, protože o písmenech už nemusíme přemýšlet. Smysl textu může být známý a blízký, jako když přicházíme domů, nebo úplně nový, jako když cestujeme po exotických zemích. Přesto nás nezmate, máme své klíče, známe svá písmena.
Sfumato vede děti k porozumění textu od prvopočátku, staví na pochopení jednoty hlásky a písmena a jakoby mimoděk rozšiřuje slovní zásobu.
A hlavně: děti baví – co víc bychom si mohli přát od procesu učení?!
Hlásky a písmena jsou s námi opravdu celý den …
Základní tvary pro psaní písmen
Výtvarné hrátky s písmeny (vyvození S, B, A)