Pocitová místnost
Pozvání k rozhovoru přijala učitelka Blanka Poláchová. Pracuje jako učitelka ve Speciální základní škole v Rumburku. Zastává funkci
výchovné poradkyně a metodičky speciálních tříd.
Vítám vás u dalšího dílu, povídat si budeme o pocitové místnosti.
Co to je nám přišla vysvětlit a pozvání k rozhovoru přijala paní učitelka Blanka Poláchová, která má za sebou
více jak 30 let pedagogické praxe. Začínala jako učitelka v mateřské škole po studiu
střední pedagogické školy v Litoměřicích, za čas také jednu z mateřských škol vedla jako
ředitelka. V době, kdy se mateřské školy rušily, dostala nabídku učit na speciální základní
škole v Teplicích, což ji vedlo k dalšímu vzdělávání ve speciální pedagogice.
Nyní pracuje jako učitelka ve Speciální základní škole v Rumburku.
Zastává funkci výchovné poradkyně a metodičky speciálních tříd. Baví ji hledat nové metody výuky pro děti s poruchami autistického spektra.
“Pocitové místnosti umožňují dětem zkoušet nové věci.”
“Děti vycítí, pokud máte nějaký problém. Je potřeba problémy nechat za dveřmi, proto
jsme profesionálové.”
Co to je pocitová místnost a k čemu slouží?
Jak usnadňuje výuku?
Co všechno se v pocitové místnosti dělá nebo naopak nedělá?
Dá se vytvořit svépomocí?
Co to je “modrosvět” a na co koukají děti, když leží?
K čemu slouží zátěžová deka?
Do jaké míry je důležitá spolupráce s rodiči?
Kde se v člověku I po třiceti letech praxe bere touha stále se vzdělávat?